Návrat na titulní stránku Půlnoční vlak
První strana
Povídky
Básně
Články a reportáže
Pár odkazů jinam
Napište nám

Tedy, u nás se děje věcí!

Přišly mi (nám) tři maily do schránky časopisu a jeden přišel mně osobně. Dobře, není to moc. Ale je to začátek.

Taky k nám zase začali po ránu a po večeři chodit asistenti z Heweru, což je vynikající věc a souvisí s otázkou tělesného postižení, kterou jsem nadhodila hned zkraje na první stránce. O Heweru si můžeme popovídat jindy, to je taková organizace, která nám přijde vhod.

To máte tak: Můj miláček je sice šikovný, ale z postele sám nevstane. Potřebuje pomoc od silného zdravého muže (mladíka). Aby to přežily i naše (nyní již společné) nervy, je dobré, aby tento silný zdravý muž byl spolehlivý. Nejsem sice toho názoru, že zdravých silných spolehlivých mužů se v naší krásné zemi nedostává vůbec, leč zdá se mi, že je jich tu pomálu.

Jen tak mimochodem, kdybyste někdo něco takového chtěl dělat jako koníčka nebo jako brigádu, ozvěte se mi. Dám vám podrobné instrukce.

Ona to není žádná legrace. Martin v mé péči spokojeně přibírá na váze (nechce se mi říkat tloustne, ale spousta lidí si to myslí) a naši asistenti nejsou v mé péči. Zvedat každé ráno šedesát kilo velmi citlivé váhy je sice dobré cvičení, ale nic se prý nemá přehánět. Aby toho nebylo málo, máme ještě dva spolubydlící, kteří jsou také tak šikovní jako můj Martin. Takže sami nevstanou. A taky něco váží. Vzpírat po ránu tři mladé muže... nu... na to nemám. (Pro vaši informaci: vážím 47 kg. Nezáviďte, není co.) A něco podobného večer. Kluci se sami neuloží.

Ale kdybyste někdo chtěl udělat dobrý skutek... Co takhle víkend jednou za tři neděle? Hm?

Nekončí to přesunem. Ani to vlastně tím přesunem nezačíná. Už jenom obléct nehybného člověka je dobrá rozcvička. Ale to zvládnu i já. Jenže občas chodím taky do školy... A po přesunu potřebuje Martin pomoct s mytím. Vlastně potřebuje umýt a asistentovi při tom bude nápomocen radou. O víkendu to dělám já. Když je škola, nikoliv.

Já vás nechci strašit, naopak. Jenom třídím zrno od plev.

Jestli si myslíte, že teď přijde to nejhorší, jste na omylu. Po ránu jste z nejtěžší práce venku. Zbývá už jen připravit snídani. To je nenáročný úkol. Vážně. A ohřát oběd. Vážně jenom ohřát, pokud se ovšem nepřiznáte k tomu, že jste vyučený kuchař-číšník nebo že se věnujete ve volném čase vaření specialit pro pětihvězdičkové hotely. Jinak vařím já. Ženská u sporáku.

Tak jak, ještě jste neodpadli?

Dál se musíte vyhnout hněvu paní domu, totiž nenadělat v kuchyni moc velký nepořádek (jinde vám to Martin stejně nedovolí), neubližovat Martinovi (přirozeně, za to jsou největší tresty :-)) a nedovolit Martinovi, aby ubližoval morčeti. Jednoho dne pak přijde chvíle, kdy budete muset prokázat, že dokážete opravdu pomoct - a že se neštítíte žádné práce, která je potřebná pro život druhého.

Já nemluvím o mafiánských čistkách! Opravdu mám na mysli pomoc bližnímu svému (respektive mému, protože košile je bližší než kabát a tak dále). Ale to je dost soukromá záležitost.

Ale vážně, nám by se nějaký asistent hodil. A nemusí to být jenom za "Pánbůzaplať", jak se říká. Něco peněz se najde, lidi nejsou. A je lepší se střídat, protože je to vážně náročná práce. A zase je lepší (pro nás), když už asistenti vědí co a jak, když nepřijde každé dva týdny někdo docela nový...

Asi už radši tu úvahu ukončím. Když moc uvažuju, tak si to potom přečte Martin a je z toho problém (mezilidský).

Ale vážně o tom přemýšlejte. Aspoň.

Tak dík.

H.T.



Zpět