Návrat na titulní stránku Půlnoční vlak
První strana
Povídky
Básně
Články a reportáže
Pár odkazů jinam
Napište nám

V poslední době se mi zdá, že jsem se provdala za cvoka. Posuďte sami:

Loni na podzim koupil můj Martin nový výkonný počítač. Skoro rok ho upravoval a dokupoval komponenty, dokud nebyl jakž takž spokojen. Kromě toho nechal na zakázku (a u nás na stole) postavit další výkonný počítač, aby prý měl záložní. Ve skutečnosti chtěl nejspíš jenom vidět, jak se dává dohromady chytrá mašinka z hromady komponent.

Ne že by to nebylo zajímavé, mně se to taky docela líbilo. Jenže pak si Martin začal hrát - rozhodl se odhlučnit svůj počítač na minimum, hlavně proto, že ten nový (můj, podotýkám) byl výrazně tišší.

Toto "výrazně" se pohybuje v rozmezí, které moje ucho neregistruje. Respektive je mi to jedno.

Protože si Martin nechal k počítačí udělat poličku na scaner na míru (rozuměj na míru casu) a protože můj počítač měl samozřejmě o dva a půl centimetru vyšší case, nemohli jsme prostě vyměnit počítače a přetahat data. Tak Martin nechal vyměnit základní desky.

Výměna základních desek = spousta práce s hardwarem + reinstalace ovladačů. Otravná záležitost.

Když jsme počítače konečně opětovně uvedli do provozu, zjistil Martin, že slyší svistot harddisku. Ano, tak tichým se stal jeho stroj. Takže se rozhodl vyměnit harddisky.

Výměna harddisků = fyzická výměna + reinstalace systémů + výměna cca 80 GB dat pomocí dvougigového disku v šuplíku. Šuplík, to je taková pěkná věc, která se zasune do počítače jako disketa, jenom má podstatně vyšší kapacitu. A i když jsem slyšela, že někde to není nutné, u nás doma se šuplík musí zasouvat a vysouvat v době, kdy neběží Windows, tedy když je počítač vypnutý nebo během té chvilky, než po zapnutí počítače naběhne systém.

Jeden večera jsme prakticky strávili restartováním počítačů. Otravná záležitost, ani se při tom nedá brouzdat na internetu.

Když jsme nainstalovali systémy a ovladače a stáhli aktualizace všeho možného a já si odnesla počítač nahoru, natáhla prodlužovačku a oddechla si, Martin si nechal seříznout skříňku pod počítačem, takže se mu tam teď vejde vyšší case. Pojal totiž vážný úmysl.

Do konce listopadu sestavil nový, ještě lepší počítač, a ten svůj "zastaralý" prodal. Mému milovnému bratrovi za zlomek investovaných úspor.

Už jsem ale Martinovi napevno sdělila, že za a další počítač až za rok a za b na můj počítač sahat nebude. Tak uvidíme.



O měsíc později:

Nový počítač už běhá (na podruhé), do mého koupil Martin DVD-ROM a do svého web-kameru. Ale to je v pohodě, ta je na USB.

Zatím všechno funguje, tak uvidíme.

H.T.



Zpět